Blogy

Dnes mám za sebou opravdu děsivý zážitek. S kolegou jsme byli obklopeni skupinou agresivních cizinců, nejspíše muslimů. Nelíbí se jim naše petice proti kvótám na přijímání uprchlíků. Opravdu se máme bát? Máme se nechat zastrašit?

Na člověka jdou mrákoty z toho, co ten stát na nás pořád chystá. Vrcholem je evidence tržeb a kontrola podnikatelů. Na jednu stranu vidíme ty strašné komplikace, jejichž výsledkem bude ukončení mnoha aktivit. Třeba já už si asi nezaprodávám na jarmarku a na různých prezentačních akcích. Přijdu tak o možnost být v kontaktu s koncovým zákazníkem... A takových bude více a bude to pro ně mít fatální dopady. A na druhé straně je velké množství lidí, kteří si tohle sledování pochvalují. Konečně bude pořádek!

Aby bylo rozuměno, s určitými typy lidí, propagující islám se nehádám. Tam je to docela marné. Všichni ti příjemci různých evropských dotací, žijící z hlásání tolerance a prosazování pozitivní diskriminace a násilného sociálního inženýrství jsou prostě nepoučitelní. S těmi se hádat smysl fakt nemá. Ale pak je tady skupina lidí, kteří za propagování tolerance za každou cenu nejsou placeni a ani nejsou fanatickými příznivci žádné ideologie. Normální lidi, kteří si zakládají na své slušnosti a čestnosti. A ti se trápí a hájí svůj lidumilný postoj. Mají pocit, že snaha zastavit islám je nelidumilná... Jak se hádat s nimi?

Mám ráda film a tak jsem včera udělala tu chybu, že jsem sledovala přímý přenos udělování cen české filmové kritiky. Měl mě zastavit fakt, že to moderoval Václav Moravec, jehož sledování mi způsobuje až fyzickou újmu. Ale film je film a něco se pro něho musí vytrpět. Stálo to za to. Při sledování tohoto přenosu mi došlo hodně věcí. Určitě vím, že do té společnosti, která tak nepokrytě exhibovala na obrazovce, já fakt patřit nechci. Styděla bych se...