Už od ledna 2015 se angažuju v hnutí Islám v České republice nechceme a od února 2015 fungují také Naštvané matky. Nelíbí se nám spousta věcí a cítíme, jak děsivou rychlostí ubývají naše svobody. O tom jsem napsala nespočet blogů, dnes nebudu nosit dříví do lesa. Dnes budu psát o sobě a svém strachu.
Na islámu mě děsí to, co dělá z lidí - zfanatizované agresivní nemyslící bytosti. Tím se stávají díky islámu. Ten fanatismus mě osobně na islámu děsí nejvíc. Když vidíte fotku do země zakopané ženy, která je celá zkrvavená a okolo ní jsou jásající muži s kameny v rukou, mrazí vás. Ty fanatické oči jsou odstrašující. Neumím si ani představit to utrpení té ženy - to, že ji všichni nechali napospas. Tu hrůzu člověka, který je konfrontován s něčím tak nelidským. Myslím, že podobné hrůzy zažívali židé v koncentračních táborech, kteří do poslední chvíle nemohli uvěřit, že by něco tak zrůdného jako holokaust mohlo být skutečné. Naše víra v lidskost a spravedlnost je neutuchající. Nedokážu pochopit, že se tam nenajde ani jeden člověk, který by zařval - "lidi, neblbněte!"
I já sama stále věřím v lidské dobro a je pro mě lidsky nepochopitelné, že třeba rodiče provdají svou malou dcerku za statného chlapíka v nejlepších letech. Ani si neumím představit tu hrůzu té holčiny, která zůstane sama se svým manželem. Zrůdnost nejhoršího kalibru. A islám to posvěcuje a nutí lidi takové zrůdnosti dělat a nepochybovat o nich. Neznám nic horšího, než lidi, co nepochybujou. Stávají se z nich nemyslící stroje na vykonávání čehokoliv. Zlí fanatici.
Nikdy jsem s tím nebyla konfrontována opravdu zblízka. Těch pár mých fanatických spolustranníků, kteří nemohou vydýchat mou přímost, mi bylo spíše k smíchu. Ti se zmůžou akorát na nějaké pomlouvání za mými zády. Těch se nebojím. Až dnes.
Přicházíme na místo, kde chceme rozložit petiční stánek. A tam stojí horda cizinců, připravená k boji - přesně tak vypadají. Napadají nás slovně, přibližují se, mají zlé oči - jde z nich opravdu strach. Je jich hodně - 10, 15? Nevím, nepočítala jsem je. Jsou uražení - co si to dovolujeme? Ukazují na obrázek přeškrtnuté mešity - ta je rozpaluje do běla. Předcházející den nám to přece řekli jasně - "Jak si dovolujete odmítat imigranty? Je to vaše povinnost je vzít! A co vám vadí na islámu? Beztak budete do pár let všichni našimi otroky!"
Dnes s nimi odmítáme mluvit a klidně si stavíme stánek a chystáme petiční archy. To jednoho z nich vytočí a zničehonic se vrhá na stánek a chce strhnout symbol přeškrtnuté mešity, poráží stánek... Šok, údiv, zděšení... Ale slyším - Policie! - a atak je v zárodku zastaven, útočník odvlečen... Ale ty fanatické oči jsem viděla zblízka, tu zlobu.
Ano - mám strach. Nejen o sebe, protože tihle zfanatizovaní agresivní jedinci neuvažují v našich civilizačních vzorcích. Nemají žádné ohledy. Nemají žádný respekt - co je jim proboha do toho, jak si tady řídíme naše vlastní věci? Tohle byli zahraniční studenti - vysokoškoláci nejspíše z bohatších arabských rodin. Nechci ani myslet na to, jaké vzorce chování mají ti méně kultivovaní muslimové.
Bojím se nejen o sebe. Bojím se a cítím strach za všechny ženy v islámských zemích, které jsou vystaveny bití a ponižování. Mám strach za všechny holčičky, které se mohou stát manželkou nějakého magora, který si fotku s novou maželkou hrdě vystaví. Mám strach za všechny muslimy, kteří nepřišli o schopnost kriticky myslet a kdykoliv se můžou stát terčem útoku svých fanatických souvěrců. A mám strach i o naše ženy a dívky, které budou v ohrožení, až se nám tu začnou potulovat skupiny nudících se imigrantů, které nejspíš naše vláda za potlesku uplacených neziskovek přijme pod tlakem EU.
Sklapneme uši a přestaneme prostě večer vycházet ven? Nebo přece jen náš strach bude zdrojem nového uvědomění? Nenechme si diktovat, neustupujme zlu a používejme náš strach jako zdroj naší odvahy - jiná cesta není...
Eva Hrindová, 29. 5. 2015
