Moc ráda se podívám na hezké věci, na hezké lidi. Ale toho, čím by se mohlo potěšit moje oko, bylo v té mase lidí zoufale málo. Spěchající lidé bez úsměvu, ženoucí se za něčím. O tom, že především u mužů převládalo outdoorové oblečení, netřeba mluvit. Kolik myslíte, že jsem za celou dobu viděla mužů v nějakém hezkém svrchníku? Jednoho nebo dva... Jinak samé barevné bundy - v lepším případě. V horším případě jakési beztvaré šedivé cosi. Mastné vlasy nahoře, dole sešlapané botasky. Ale to jsou muži, u těch to tak nějak očekáváme.
Ženy by měly potěšit oko více. A také tomu tak je. Dámy o sebe obecně pečují lépe. Mají lepší boty, líčí se a pečují o vlasy. Je to sice lepší, ale proč jsou ty ženy všechny tak nějak stejné? Víte jaká je uniforma současné ulice? Hnědá nebo černá prošívaná bunda, vypasovaná - asi proto, aby to celé připomínalo kabát. Někdy delší, jindy kratší. Některé ženy v tom vypadají jako panáček Michelin... Řekla bych, že tak 80% žen takovou bundu má. K tomu úzké džíny zastrčené do vysokých holin. Fakt jsem přemýšlela o tom, kolik takových bund se u nás prodalo a jaký to pro výrobce musí být velký byznys. A viděla jsem nějaké ženy v kabátu? V klasickém, vypasovném, z dobrého materiálu? Jen o málo více než mužů. Sem tam nějaká žena měla něco kratšího připomínajícího bundu z materiálu, který nebyl šusťákový. Takové nějaké ožmolkované zmuchlané beztvaré. Ale nebyla to bunda. Hezkých ženských kabátů z kvalitního materiálu jsem viděla tak pět. Za měsíc a půl!
A s tím souvisí další problém. Kolik myslíte, že jsem viděla žen v sukni? Nebo dokonce v šatech? Minimum... Sem tam nějaká džínová minisukně a k tomu legíny. Ženy asi nechtějí vypadat žensky. Já vím, do krámu se nemusíme oblékat jak do divadla. Ale spousta lidí se stavovala na nákup po práci, takže na sobě měli pracovní oblečení. No prostě velká mizérie. Přestože se ženy neoblékají pěkně, originálně, stylově a nápaditě, drtivá většina z nich se ale líčí a to docela dost. Tak proč tedy stejnou energii nevěnují i svému oblečení? Když už tedy utratí spoustu peněz za kožené holiny a značkové džíny a pořádnou bundu, tak je evidentní, že to není problém peněz. Nechtějí vypadat pěkně? Nechtějí vyčnívat? Nevím, skoro to vypadá, že chtějí všechny vypadat stejně. Naplňuje je spokojeností, když nevyčnívají z davu. Nerozumím tomu.
Ale nejhorší jsou ženy po padesátce. Nechápu, proč tak rezignují na svůj vzhled. Šedivé vlasy ostříhané na krátko, mastné a neupravené. Zamračený obličej, který se asi vůbec neusmívá, protože koutky jsou svěšené asi natrvalo. Beztvaré bundy, haleny z umělých materiálů s abstraktními vzory, nepadnoucí kalhoty, podivné boty. Je to tak smutné. Z těch žen vyzařuje akorát obrovská nasranost - na všechny a na všechno. A za nimi nebo vedle nich stejně nasraný manžel. Smutné dvojice.
Když člověk vidí ty plné koše zbytečného a někdy i dost nezdravého jídla, tak si říká, že tak špatně si zase nežijeme. Můžeme si dopřát trochu radosti. Nějaký barevný šátek, pestrou šálu, něco originálního. Ale nakonec si říkám, že by ženy asi měly začít s tím nejlevnějším doplňkem - úsměvem:-) Ten zdobí každého úplně nejvíc. Možná, když se začneme více usmívat, začneme si taky víc dělat radost, což povede k tomu, že začnou ženy víc myslet na sebe jako na ženy. A začnou třeba více chodit v sukních, což je donutí o sobě více přemýšlet jako o ženě, která může být krásná v každém věku.
A ten úsměv snad bude mít tu moc, přivést každou ženu zpátky k sobě. Myslet na sebe víc, vnímat svoji vlastní ženskost. Jde to, viděla jsem v té mizérii i jednu takovou. Bylo jí tak sedmdesát, ale měla hezky upravené vlasy, sukni a bílý kabát s barevnou šálou. A světe div se - usmívala se! To mi dává naději, že i když takových žen není mnoho, já mohu být jednou z nich:-) Takže letos si dávám závazek - budu více chodit v sukni a to nejen v létě!
Eva Hrindová, 3. 1. 2015
