Její kampaň běží na sociálních sítícha internetu a údajně za ní nestojí žádná firma. Webale vypadá profesionálně a fotografie také. Je to zvláštní svět těchto placených aktivistů - u svých pracovních povinností si najdou čas na další aktivity. Kdo si dnes může dovolit pracovat zadarmo? Trochu závidím, protože já si to dovolit nemohu a lidé z mého okolí taky ne. Možná to je tím, že nepracujeme v sektoru veřejných peněz. Různé kampaně placené státem nebo dotacemi z EU bývají dost hodně přeplacené a tak se jistě najde skulinka na další "bohulibé" aktivity. Jsou ale skutečně bohulibé?
Lucie Bittalová je vládou placená asistentka jedné takové vládní kampaně - Hate Free. Okolo tohoto projektu se motají samí cool lidé a vytvářejí nové "snoby". Každý kdo v kultuře něco znamená by měl mít růžovou placku Hate free. Jakože jsme všichni plní lásky a porozumění a odmítáme nenávist. A jak se Lucie k takové práci dostala? Tím, že lhala a podváděla - protože lhát a podvádět je tolerováno, pokud lžete špatným lidem. Ona podvedla jednoho podvodníka a tím si získala ostruhy. Hmmm... Lež je lež a podvod je podvod - to se nedá ničím okecat. A jestli náš stát podporuje a oceňuje to, že někdo někoho podvádí, tak potěš pánbůh. Lucie uvedla v omyl pořadatele jedné hloupé demonstrace, nabídla mu, že zajistí ozvučení, on jí uvěřil a ona pak ozvučení nedodala. Karma je karma a lži a podvody se sčítají. Já neumím lhát a dělalo by mi problém i lhaní mému nepříteli. Nechápu, jak někdo může kohokoliv takto oklamat - byť je to klamání dalšího lháře.
Lucie dostala zlou nemoc a podstupuje nepříjemnou léčbu, chce to celé využít ke zviditelnění nutnosti prevence. Proč ne - silné lidské příběhy dovedou lidi motivovat. Jenže ta motivace v případě Lucie je nějaká divná. První mou reakcí bylo opravdu velké znechucení, nějak jsem se toho pocitu nemohla zbavit. Stejný pocit jsem měla u filmu Hledání pana Goodbara. Hlavní hrdinka chce být svobodná a nechce se vázat, odmítá hluboké city jako zatěžující... A je tak free, až ji jeden z jejích sexuálních partnerů zavraždí. Viděla jsem ten film před léty, ale ten pocit jakéhosi hnusu s lítostí pořád zůstává. Stejný jako u této kampaně.
Naši cool umělci a "snobové" motající se okolo projektu Hate Free si umí dělat legraci ze všeho. Ale nejsou nějaké hranice? Pořád existuje něco jako intimita, která je křehká. Dělat si legraci z trpícího člověka se mi nelíbí. A z celého Luciina příběhu ční velké osamocení. Požádat o pomoc a solidaritu je lidské, nedá se to nahradit silnými slovy. Je mi Lucie velmi líto, protože to všechno uchopila za špatný konec. Vysílá špatnou energii, která od ní odhání lidi, kteří by jí doopravdy mohli pomoci. Taková zlá nemoc je signálem - člověk by měl přehodnotit svůj život a něco změnit. Je to signál, jasné varování, které nelze ignorovat. Lucie neukazuje mladým dívkám dobrou cestu, protože se nemoc a její signály snaží ignorovat a přistupuje k ní jako k něčemu co je mimo ni.
Rakovině děložního čípku se dá z velké míry předcházet, protože její původ je víceméně znám. Ale prevencí opravdu není jen to, že chodíte pouze pravidelně na prohlídky ke gynekologovi - tím nemoc jen dříve diagnostikujete, což je dobře. Ale nestačí to. Je třeba žít zdravě a poctivě. Nepřehánět to s promiskuitou, provozovat chráněný sex, vyhýbat se chemii v potravinách. Omezit alkohol a zdravě jíst. Jenže o tom se v kamapni milé Lucie nic nedočtete. Prostě je jedno, jak se ke svému tělu chováte, doktoři mají zázračné pilulky... Jenže tak to není. Je to nevědomost nebo lež? Skutečná prevence je někde úplně jinde, než jak o tom píše nebo spíš nepíše Lucie. Nebojím se říct, že Lucie škodlivě informuje, protože nesděluje celou pravdu. No, u lidí okolo Hate Free je to běžná praxe...
Žijeme ve zvláštní době. Mediální hrdinové se odvracejí od hodnot jako je pravda, láska, cit, pochopení, něha. Jenže to jsou hodnoty, které jsou stále platné. Lidské utrpení je prostě smutné a nedá se to ničím zakrýt nebo okecat. Naštvaná matka, která má odvahu se postavit proti islámu, protože jí vadí utrpení žen, není směšná. Naštvaná matka, která je rozhořčená z utrpení zvířat při halal porážkách, není infantilní ani hysterická. Je jen lidská a projevuje se přirozeně. A ukazuje velkou sílu, protože se staví proti armádě falešných humanistů a vystavuje se útokům, které nejsou příjemné. Komu by se líbily nadávky jako rasista, xenofob, hysterka, slepice...
A proti takovým Naštvaným matkám stojí cyničtí aktivisté, kteří nemají problém lhát a bagatelizovat lidské utrpení v zájmu jakési falešné humanity. Jenže přirozené to není - přirozené je s trpícími lidmi soucítit, ne si z nich dělat srandu. A opravdu dobře je to vidět právě na kampani Lucie Bittalové. Naši aktivisté nemají převahu, jen si ji vytváří za pomoci silných slov a za podpory veřejných peněz a médií. Ale to je málo, hodně málo...
Zdroj: https://hrindova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=469305
