Těžko se na ně zlobit. Oni potřebují informace. Já se totiž za takového člověka také považuju. Nesnáším násilí a agresi a jsem schopná se zastat menšiny, i když mě to osobně poškodí. Takový trochu pitomec, který celý život má z tohoto svého založení samé problémy. Proto se nemohu zlobit na lidi, kteří jsou vystrašení nekompromisním postojem lidí, kteří chtějí zastavit islám. Chápu je, ale nemohu jim dát za pravdu. Tak se hádáme... A není mi z toho dobře.
Když si ale vzpomenu na sebe, jak jsem se na problematiku plíživého šíření islámu dívala v minulosti, tak rozumím jejich ostražitému postoji. Taky jsem se smála tomu klipu, kde jedna politička v rámci kampaně mluvila z obrazovky k lidem v burce (Jano Volfová promiň). Ano, přišlo mi to přehnané. Ale přehnané mi to přišlo, protože jsem o tom nic nevěděla. Taky jsem se pohoršovala nad ostrými slovy Martina Konvičky, které na mě občas zasvítily z jeho blogu. Ale NIKDY jsem to neodsuzovala. Jak bych mohla - věděla jsem, že o tom nic nevím, tak nemohu soudit. Říkala jsem si, že si to časem nastuduju. Až dokončím tohle, až pochopím toto, až vstřebám tamto. Ale mě opravdu ochraňuje absolutní nedůvěra k médiím a elitám, nevěřím novinářům a ani žádným autoritám apriori. Nejprve si to musím nastudovat sama, nezávisle a pak se teprve rozhodnu, komu budu věřit, protože nemám čas furt všechno ověřovat.
Tak jo, nastudovala jsem pečlivě a pochopila jsem, že musím udělat vše proto, aby se šíření islámu pod pláštíkem tolerance k víře zastavilo. Jsem o tom hluboce přesvědčená. Stejně jako jsem byla přesvědčená v minulosti o spoustě jiných věcí (viz mé starší blogy) a bohužel na má slova vždy došlo. V tomto ohledu si fakt mohu věřit:-) Ale cítím, že je třeba získat pro dobrou věc i další lidi. Že je třeba vysvětlovat, vysvětlovat a zase vysvětlovat. Ty lidi se nemůžou děsit a ani se jim nedá nadávat. Šíření islámu není problém sám o sobě, Je to nejviditelnější důsledek krize společnosti. Je to problém, který vyrůstá z našeho nezájmu o politiku, z naší slepé důvěry v dobro lidí (důvěry v politiky a v úředníky), z naší neochoty brát se o svá práva (raději ať je klid, tak se přizpůsobím), z naší adorace dobra a falešné korektnosti (stačí hlásat dobro a mám podporu), z našeho potlačování zdravého rozumu. Nemůžeme v tom dál pokračovat nebo nás to zahubí. Na východě se to mydlí na Ukrajině, na západě eskaluje násilí náboženské (snaha prosadit šáriju a z toho vyplývající terorismus). A co uděláme? Budeme čekat, až to dojde k nám?
Ono už to u nás je. Včera jsem si četla vstřícnou reportáž o životě muslimů v Česku (Reportér). O jedné konvertitce a dvou muslimech žijících dlouhodobě u nás. Podle všeho jsou to ti umírnění obyčejní muslimové. A novinář byl evidentně na jejich straně. Přesto všechno to je děsivá reportáž. Ta konvertitka je absolutně fanatická a je na to pyšná. A ti další muslimové věří tomu, že všechno zlo terorismu je spiknutí na islám. Že to všechno organizuje Izrael. Tohle mají být ti umírnění? Vždyť to jsou fanatici, které může kdokoliv donutit k čemukoliv. Mě osobně to děsí. Jsou horší jak Jehovisti!
Nebraňme lidem pochopit vážnost problému. Nevytvářejme bojové linie tam, kde se máme spojovat. My, kteří vidíme naše ohrožení, máme povinnost to posouvat dál. Vysvětlovat to tak, aby pochopili i ti, kteří váhají. Potřebujeme, aby se postavili proti zlu na naši stranu. Jinak tu bitvu nemáme šanci vyhrát. Tak jim nenadávejme, neděsme je výkřiky o odsunu muslimů do pouště. A chápejme je. Média jsou proti nám a valí to do lidí ze všech stran. Ne každý to prokoukne, proto ty nevidoucí ještě nemusíme odsuzovat a nadávat jim. Zvažujme kdy s kým mluvíme. Hledejme obecné argumenty, které jsou pochopitelné. V zájmu věci kroťme vášně. Klid a přesvědčivost jsou ty nejlepší argumenty. Každá vulgarita a ostré slovo proti jednotlivcům poškozují naší snahu, protože jsou pro naše odpůrce důkazem naší extrémnosti.
Ale my nejsme extrémní, jsme jen vidoucí. Vidíme, co nás čeká, když to teď nezastavíme. Chápu, že někteří jsou zoufalí a ulevují si ostrými slovy. Protože drzost našich protivníků nezná mezí. Proti nám stojí fanatická a násilná ideologie, které mnozí naši lidé otevírají dveře, protože jsou hloupí a sobečtí. Chápu, že má člověk chuť řvát. Přesto říkám - naší věci prospěje, když budeme své emoce ovládat a budeme chápavě vysvětlovat i těm, kteří ještě dnes to zlo nevidí.
Eva Hrindová, 20. 2. 2015