Blogy
Kategorie blogů:
Marketing | Politika | Feminismus | Vztahy
Včera rozbouřila internetové vody jedna facka. Novinářka Petra Procházková napadla novináře ze Sputniku. Je zajímavé pozorovat reakce různých lidí. Nejvíc mě fascinují ti, kteří zpětně pro tu facku hledají ospravedlnění, aby i nadále mohli uctívat stejné bohy.:-)
Ještě nedávno se lidé bavili u laskavého seriálu České televize s propagandistickými prvky. Realita je ale mnohem méně idylická. V Chánově je nezvladatelný nepořádek a jeho obyvatelé dluží na nájemném skoro 50 milionů. Přitom nájem tamního třípokojového bytu činí třeba jen 1 000 korun…
Na jedné straně si lidi žádají víc svobody, ale v tom nejdůležitějším se luxusu vlastního rozhodnutí zbavují. Ano – mám na mysli výběr politiků ve volbách.
Žijeme v době, která je charakteristická záplavou informací. Mezi těmi informacemi je pochopitelně plno manipulací, mnoho záměrných lží a snahy některé události vykreslovat jinak, než jak se skutečně staly. Míra nepřesnosti jistě roste se vzdáleností od místa dění. Co v tom záměrném a nezáměrném šumu je skutečně pravdou?
Co je znakem profesionality? Podle mého soudu je to především schopnost obklopit se chytřejšími lidmi, umět jim naslouchat a v zájmu věci potlačit své ego. Platí to nejen v byznysu, ale i v politice.
Je to otázka, která probleskuje politickými diskusemi posledních pár let. Podle některých je dělení na pravici a levici přežitek, podle jiných je naopak třeba pečlivě rozlišovat a nezadat si s opačnou stranou ani jen trošičku.
Jak kdysi správně poznamenal pan prezident Zeman, holocaust nezačal transporty. Začal první lavičkou, na kterou si nesměl sednout Žid… A lidé mlčeli, protože jim ta selekce nepřišla nijak hrozná. Promlčeli se až k plynovým komorám.
Včera jsem náhodou zahlédla v televizi diskusi moderovanou Václavem Moravcem – byla to repríza jeho Fokusu. Vedle nějaké historičky tam seděl i režisér Strach. Úplně jsem se lekla. Že by Česká televize změnila svůj přístup a začala dávat prostor i alternativním názorům? Chvilku jsem poslouchala, ale žádný průlom se nekonal… Režisér se držel hodně zkrátka a spíše naznačoval, než že by mluvil otevřeně, a tak jsem raději přeskočila na jiný kanál. Uspat se mohu nechat i něčím zábavnějším.
Poslední dobou se nám čím dál více otevírají různá Overtonova okna. Znamená to, že je společnost postupně připravována na akceptaci něčeho, co by normálně nebylo možné. V souvislosti s čím dál silnějším umlčováním nepohodlných názorů, se ta okna otevírají víc a víc dokořán. Pedofilie, vyhnání Němců ze Sudet, akceptace islámu, tolerance deviací, omezování rodičovských práv…
Byla jsem pár dní mimo a takový internetový půst dovede člověka přivést na zajímavé myšlenky. Nic nového nevymyslíte, ale tak nějak vám zaklapnou různé dílky skládačky.