Rozhodla jsem se sepsat vše, co má smysl dělat. Žádná z těch věcí sama o sobě není lékem a řešením. Ale když hodně lidí bude dělat aspoň některé z těch věcí, někde se to projeví. Vážení, co si neuděláme sami, nikdo za nás neudělá. Spoléhat na spasitele, se nevyplácí. A zatracovat jednotlivé níže uvedené body je taky hloupé. Každý ať dělá to, co může, na co má schopnosti.
Je na čase připravit se na život v podzemí. Je to myšleno samozřejmě obrazně. Nicméně je jasné, že už nelze doufat v nějaký zvrat, který by nás otočil zpátky ke svobodě. Je lepší si to přiznat a zařídit se podle toho.
Připadám si jako v pekle. Šílenci všude kam se podíváš. Nějak se nám ta pandemie vymkla z rukou, nemyslíte? Absurdity se vrší jedna na druhou a kdyby se za nimi neskrývaly zničené jednotlivé lidské osudy a životy, bylo by to k smíchu. Nesmí se lyžovat, nesmíte si koupit tužku a pravítko, ministr s výzorem androida vyčítá lidem kontakty s rodinou.
Čím víc byrokracie, tím méně lidskosti. I slušní a laskaví lidé si neví rady s nehumánními nařízeními a v podstatě se jim podvolují. Nejde jen o zdravotnictví a sociální systém. Je to všude. Jako skutečný mor a smrtící nemoc.
Často se v diskusích setkávám s názorem, že zdravý životní styl vás neochrání před nemocí. Spousta lidí přece bere vitamíny a cvičí a urputně si hlídá jídelníček a přesto onemocní.
Mnozí si myslí, že ano. Ale skutečným problémem jsou lidé, kteří špatným vládám a politikům věří a svou podporou je drží u moci bez ohledu na volby. Opravdu si myslíte, že kdyby 70 % veřejnosti s něčím nesouhlasil, že by to vláda dokázala prosadit? Snad jen nepokrytou silou a očividným terorem.
Úloha médií byla vždy informovat, ale postupem času se z médií staly hlásné trouby všelijakých propagand a názorových směrů. Když to víte, nenecháte se zblbnout a hlídáte si informace, které si pouštíte do hlavy.
Dnes ráno 17. listopadu otevřu internet a už to na mě skáče. Dojatí politici jedou povinnou jízdu. Oslavují svobodu, vzývají ji. Bijí se v prsa, jak ji budou chránit. Ale jaksi si nevšimli, že už tu svoboda dávno není.
Poté, co i ministr zdravotnictví Prymula vlastně přiznal, že si stále drží svůj dobře známý názor, že nošení roušek nemá valného smyslu, je čas zamyslet se. Máme dost indicií na to, abychom pochopili režii celé hry.
*Vyplněním osobních údajů souhlasíte s jejich zpracováním. Údaje budou sloužit pouze k rozesílání newsletterů a nebudou poskytovány třetí straně. Svůj souhlas můžete vždy bezplatně odvolat.