Blogy
Kategorie blogů:
Marketing | Politika | Feminismus | Vztahy
Strávila jsem nějakou dobu s lidmi, kteří se pohybují na jiné části politického spektra. Byl to příjemně strávený čas, protože lidi spojují i jiné věci, než shodné názory na uprchlickou krizi. Konec konců ty rozdíly mezi námi nejsou zapříčiněny charakterem, jen jinou mírou informování.
Protože jsem dlouho byla aktivní členkou ODS, nemohu si nevšimnout diskuse okolo vyjádření bývalého předsedy ODS Topolánka, která se začínají objevovat v tisku. Jistě - dnešní situaci popisuje trefně, ale jaksi opomíjí to, jak vznikla.
V posledních letech jsme byli svědky, jak si mnozí vylepšovali své sebevědomí pácháním dobra. Užívají si svého médii podpořeného statusu těch „správných“ a nadřazených. Vyhledávají každou příležitost, aby mohli druhé označit za špatné a podřadné. I lidé inteligentní a rozumní podléhají hysterii, kdy je nutno v každém uprchlíkovi vidět těžce zkoušeného, pokorného a ubohého chudáka, který by bez naší pomoci nepřežil.
Dívám se na rozhovor s Putinem, vedený režisérem Stonem a kladu si neodbytné otázky. Proč to je taková sláva a my odpůrci propagandy tomu ani nemůžeme uvěřit? Proč považujeme pomalu za disidentský čin odvysílání rozhovoru s člověkem, kterým se tady pomalu straší malé děti? Jedna kolegyně mi dokonce řekla: „Užívej si to, za chvilku už takové rozhovory nikdo nebude točit ani vysílat.“
Toto je článek pro ty, kterým se nelíbí současná vláda, mají plné zuby slabých politiků a nejraději by ukázali záda EU. Víme, co je špatně, ale nevíme, jak to zlepšit. Pokusím se shrnout své celoživotní zkušenosti a dát dohromady návod na skutečně efektivní chování, vedoucí ke změně. Rozhodně nedoufejte, že nás přijde zachránit nějaká partička Rychlých šípů. Nepřijde.
S Martinem Konvičkou se člověk nenudí, to věru ne. Včera jsme uspořádali v Olomouci besedu pro veřejnost, debatovalo se a podepisovaly se Martinovy knížky. Měla jsem strach, přece jen se po rozpadu Bloku proti islámu hodně věcí utlumilo a naše olomoucká buňka se prakticky rozpadla. Ale k mému milému překvapení přišlo docela dost lidí – na to, že akce byla v pátek podvečer a venku bylo krásně. A byly to pro mě většinou nové tváře.
Všichni víme, že propaganda je silná a působí ze všech stran. Položíte si ale někdy otázku, jestli jí nepodléháte vy sami? To, že ji umíte rozpoznat u druhých, neznamená, že jí sami nepodléháte. Osobně hodně zvažuju, než si udělám na někoho nebo něco názor, protože nikdy nevíte, kdo se vám právě snaží vymýt mozek.
Po krátkém nadechnutí plném naděje, po zvolení prezidenta Trumpa, jsme zase zpátky v realitě. Kde? V debilním světě plném manipulací, lží a vymývání mozků. Napřed to vypadalo jako ono bájné rozetnutí začarovaného kruhu, z kterého začneme pomalu vystupovat. Ale bomby americké armády shazované v Sýrii ten kruh zase zavřely. Aspoň tak to na první pohled vypadá. Ale kdo ví...
Blog z roku 2008 je platný i dnes - zkuste si jen přepsat jméno Švejnar na Drahoš nebo Horáček. A nepoučí se a nepoučí. Pořád nám do politiky budou strkat nepolitiky.
Jsem náruživá čtenářka s nevybíravým vkusem. Čtu všechno, co mi přijde pod ruku. Mám jen jednu podmínku, nesmím se u toho nudit a musí to být vtipné a optimistické. Existenciální a depresivní věci jsem četla asi tak do čtyřicítky. Teď už nemusím. Prostě čtu jako formu psychické očisty, jako prevenci depresí a smutků. Mám ráda šťavnaté příběhy, které mě donutí zapomenout, že život není selanka. Vybírám si příběhy ze zajímavých prostředí, protože mezi řádky dostanete zajímavý popis prostředí, kam se normálně nedostanete. Předpokládám, že autoři románů píšou většinou o něčem, co znají, tak jako bonus k zamilovanému románu dostanu popis toho, jak funguje maloobchod ve Skotsku, jaké jsou omezení při rekonstrukci památky v Irsku nebo jak přesně funguje redakce ženského časopisu v Londýně.