Jestliže tedy politické strany čekají až na horkou volební kampaň a myslí si, že pomocí billboardů naženou lidi k volbám, spláčou nad výdělkem. Nefunguje to a fungovat to nebude. Lidé se na plakáty v ulicích dívají tak, jako na reklamu v televizi. Nevnímají je, nezajímají se o ně a nalepí se na ně něco jen velmi podprahově. Jsou to vyhozené peníze.
Politici by měli získávat voliče úplně jiným způsobem. Přemýšlet o tom, co lidi chtějí, snažit se najít s nimi společnou řeč a zaměřit se na jedno až dvě hlavní témata, která musí komunikovat neustále a stále dokola. Jen tak si jich lidi všimnou a pokud se politici strefí do jejich potřeb, mají šanci získat nové voliče.
To se o posledních krajských volbách podařilo jen velmi málo. Volební účast byla jen o něco vyšší než před čtyřmi lety. Trochu její nárůst ovlivnila koronavirová „pandemie“. Přece jen je to téma, které ovlivňuje zásadně celou společnost. Přesto se nestalo hlavním tématem krajské kampaně. I když se v debatách částečně komunikovalo. Problém je jen jeden – lidi se na tyto debaty nedívají. Proto se zásadní postoje politiků k tématu projevily ve volbách jen málo. Škoda – silné téma leželo na ulici a mohlo se pro šikovné politiky stát prostředkem k aktivaci nevoličů.
Ignorace politiků tady dostoupila vrcholu. Lidé jsou opatřeními otrávení a přijímají je ve většině jako nutné zlo, kterému se je nutné kvůli možným represím podřídit. Potvrdilo se mi to i na proběhlé výstavě podzimní Flory. Měla jsem možnost bavit se s náhodnými návštěvníky. Mezi lidmi je především znechucení a jestli premiér Babiš bude stále tlačit na pilu a krýt záda šílenému plukovníkovi, poštve lidi i proti sobě a své straně ANO. Jak moc se lidi cítí podvedeni a opuštěni, se jistě někde projeví. Definitivně se z politiků stali ti „oni“, kteří na lidi kašlou a dělají si věci po svém, bez ohledu na praktické dopady. Lidé se cítí jako za komunistů – opuštěni, využíváni, podvedeni…
Přesto si stále myslím, že je třeba lidi učit chodit k volbám. Stále dokola jim vysvětlovat, že volit srdcem je nesmysl, že je třeba volby využívat jako silný nástroj na ovládání politiků. Je to jedna z mála možností, jak reálně politiky donutit dělat věci, které občanům vyhovují. Vedle silného veřejného mínění je to další reálný nástroj, který politiky tlačí tam, kam chceme. Bohužel jsme se ho ještě nenaučili pořádně používat. Vidím i velkou roli občanských uskupení, které by měly budovat svou nezávislou pozici a dávat volební doporučení. Chybou různých spolků je příliš silné propojování se s politickými stranami, čímž se připravují o svou důvěryhodnost. A je jedno, jestli politickou stranu podporují nebo na ni plivou.
Volby jsou reálný nástroj, který funguje. Předpokládá ale, že si lidé uvědomují svou moc a chtějí ji použít. Mám skoro pocit, že je to předem prohraná bitva, kde vítězem není občan. Když se lidé dobrovolně své moci vzdávají, je to smutné. Ještě smutnější je, když někdo lidem mylně valí klíny do hlavy a přesvědčuje je, že nechodit k volbám je něčeho řešení. Ano – když nepůjdete k volbám, dostávají se k moci lidé jako Anna Šabatová, Jiří Drahoš nebo šílení Piráti. Je to tedy řešení, ale to konečné.
Bohužel se vytrácí rozum, a to ve všech ohledech. Nemám už sílu bojovat s nesmyslnými konspiracemi, s emocemi, které zamlžují rozum, s teoriemi, které se neopírají o realitu. Hodnotit politiky podle sympatií a hledat shodu na 100 % je dětinské a nevyzrálé. Volím ty, kteří v danou chvíli plní úkol, který je prioritní. Na sympatie sere pes. Obávám se ale, že můj postoj je tak marginální, až se mi z toho chce brečet. Evidentně nás čeká polototalitní režim plný omezení, kdy nám budou vládnout šílenci podobní těm slovenským. Pokud se ovšem lidé nevzpamatují a své priority nedají cíleně politikům najevo v dalších parlamentních volbách!
