Uvedu pár příkladů, které nejviditelněji nahlodávají základy spravedlivé společnosti.
Příklad první - důchody:
Vláda se rozhodla prioritně řešit navyšování důchodů a za to jí je třeba zatleskat. K celkové spokojenosti ale chybí malý krůček - je třeba důchodcům přidávat stejnou částku. Dnes dostanou nejvíce přidáno ti, kteří mají nejvyšší důchody. Politici tvrdí, že se musí zohlednit, kdo má více odpracováno. Takže lidé, kteří v minulém režimu pracovali tvrdě a za málo peněz, jsou stále znevýhodněni proti různým nomenklaturním kádrům, kteří se vyhřívali na vysokých politických pozicích. Důchodkyně, které živoří za pár tisíc, a které pracovaly v minulém režimu na polích, v kravínech, v továrnách, jsou bity i dnes. Proč mají být stále znevýhodněny? Systém, který navrhuje SPD, kdy by se důchodcům přidávalo všem stejně - třeba 1 000 Kč - není nespravedlivý. Ti, co mají vysoké důchody dnes, rozhodně neživoří a přidáno by dostali taky. Proč mají ale pořád dostávat přidáno více než ti, co stěží vyjdou? Proč by stát tuto diskriminaci nemohl dorovnat? Problém je, že právní purismus jde proti zdravému rozumu.
Příklad druhý - rasismus:
Na sociálních sítích se často objevují komentáře, které jsou nenávistné a zlé. Jsou ale důsledkem politické korektnosti. Ve veřejném prostoru se nesmí menšiny kritizovat a jsou nám vykreslovány přes optiku růžových brýlí. Realita je ale jiná. myslíte, že to lidé nevidí? Obzvláště ti, kteří žijí v lokalitách, kde je velká koncentrace Romů, jsou s touto realitou konfrontováni každodenně. Nevidí Romy jako fajn lidičky, co hezky zpívají a milují své rodiny. Vidí lenost, nepořádnost, drogy, gamblerství, trestnou činnost. Vidí, že si Romové na sociální dávky zvykli a chtějí pořád víc. Pozitivní diskriminace nefunguje a střízlivému pohledu na celý problém nepomáhají ani romské organizace, které si nekritizovatelnost vynucují za pomoci různých celebrit. Romové jsou oběti systému, protože jsou slabí na to, aby se mu vzepřeli. Nemá smysl jim nadávat a urážet je. Vysvětlujte to ale lidem, kteří vedle nich bydlí, jezdí s nimi autobusem a potkávají se s nimi na úřadech. Já nenávistné rasistické reakce odsuzuju, ale rozumím tomu, proč se objevují. Když něco lidem nutíte násilím a zastíráte skutečný stav, dáváte jim munici. Týká se to všech cizinců a především lidí jiné barvy pleti. Jsem hluboce přesvědčená, že Češi nejsou rasisti, jen se vzpírají tomu šílenému tlaku na toleranci bez toho, že bychom směli pojmenovávat problémy.
Příklad třetí - ústavní soud a soudy obecně:
Ústavní soud už mnohokráte ukázal, že dává přednost literám zákonů před zdravým rozumem. Často také rozhoduje aktivisticky. Vzpomeňme jen na zrušení volebního zákona, který byl výsledkem opoziční smlouvy a měl řešit problematické povolební stavy, kdy nebylo možné sestavit nějakou rozumnou vládu. Zrušením toho zákona (což si vynutily především menší strany za podpory spřízněných médií) se marasmus, kdy lidé nechápou, proč jsou ve vládě strany, kterým vyprášili občané ve volbách kožich, jen prohlubuje. Jak mají lidé chápat a podporovat demokracii, když vítěz voleb ani není schopen sestavit vládu? Jak mají lidé být motivováni chodit k volbám, když volební zákon umožňuje politikům sestavovat podivné koalice, kde není jasné, kdo je za co zodpovědný? Miloš Zeman a Václav Klaus to kdysi chtěli vyřešit, ale ústavní soud jim to smetl ze stolu... Ze stejného soudku bylo i nedávné zrušení voleb v době, když už běžela volební kampaň. Těch vyhozených peněz! Poslední výraznou nespravedlností je situace okolo lidí, kteří si dvakrát zaplatili domy v kauze H-Systém. Ústavní soud se postavil proti těmto lidem, jakoby vůbec nezohledňoval jejich právo na spravedlnost, právo na důstojnost a všechny tyhle věci, které garantuje ústava. Tak k čemu ji máme? Aby sloužila těm, kteří mají prachy na drahé právníky?
Příklad čtvrtý - sociální sítě:
Tisíce lidí jsou biti za své názory a nikdo se jich nezastane. Politici absolutně přehlížejí fakt, že důchodce, který nechce pustit do své země migranty, má na svůj názor právo, které mu garantuje Ústava. Proč má být šikanován a ohorožován na svých právech? Jak mají lidé politikům, kteří mají hájit jejich práva, věřit? Jak mají lidé ctít spravedlnost, když to nedělají ani ti, kteří jsou k tomu zvoleni a placeni z našich daní? Copak se důchodce může soudit s Facebookem?
Závěr:
Situace není dobrá a právní povědomí je narušováno i tisícem nařízení, které nikdo nemá šanci dodržovat. Mají jediný smysl, posloužit k tomu, aby se nepohodlní mohli likvidovat. Kdo to přehlíží a špatnou situaci podporuje, bude za to náležitě odměněn. Protože jak je jedna spravedlnost, je jedna i karma. Nikdo se božímu soudu nevyhne. I když pro nás by bylo lepší, kdyby ty soudy fungovaly už dnes.
