Sleduju politické dění prakticky celý život. Sama se toho dění z různých pozic účastním. Zabývám se i marketingem a reklamou. Mám tedy dost zkušeností k tomu, abych si dokázala přiznat chyby, vidět slabá místa a tušit potenciály.
1. Chyby
Největší chybou je malování vzdušných zámků. Dělají to všichni lídři opozičních stran, hnutí a spolků. Obklopují se fanoušky a uzavírají se do svých bublin podpory a plácání se po ramenou. Pak jen těžko vyhodnocují skutečné šance, což je znevěrohodňuje. Za svou osobní chybu považuji svůj optimismus a víru v to, že lidé upřednostní obsah nad formou.
Zásadní chybou je neochota spojovat síly kvůli marginálním osobním sporům. Přesila je tak zdrcující, že jedině spojení všech hrstek malých bojůvek by mohlo dávat do budoucna jakous takous naději. Je nepochybné, že po těchto volbách je už jasné, kdo dokázal číst aspoň trochu nálady a šance a tyto lidi máme poslouchat. Ne ty, kdo se stále mýlí a netrefují.
Chybou je rezignovat na profesionální marketing. Vždy pak budete vypadat jako příštipkář. A to není jen o penězích. Je to o přístupu. Zvažovat efektivitu každé aktivity, kterou děláte. Má smysl objíždět republiku a oslovovat lidi po hrstkách? Má smysl kvůli tomu nemít čas na nic jiného? Není v dnešní virtuální době přínosnější věnovat se jiným věcem? A naopak – má smysl spolehnout se jen na virtuální svět a opájet se počtem fanoušků na sociálních sítích? Je evidentní, že fanoušci (reální ani internetoví) nestačí. Základem je vždy téma a kvalitní a důvěryhodní lidé, kteří ho nesou a kteří obstojí i v nepřátelském mediálním prostředí. Tu má ležet těžiště práce každého politického hnutí – zvláště toho opozičního. Chybou je na to rezignovat.
2. Slabá místa
Největším slabým místem je zoufalá přesila. Lidé, kteří vidí svět realisticky a uvědomují si potřebu svobody bez toho, že by to pro ně byla jen fráze, jsou v zoufalé menšině. Najít člověka, který by byl ochoten aktivně nasadit svou tvář a existenci do projektu, který má jen minimální šanci na úspěch, je prakticky nemožné. Proto je vlastenecká scéna plná zoufalců a lídrů s prakticky záporným potenciálem. A pokud se už někdo takový najde, naletí na nějaký chimérický projekt a tím se zlikviduje. Neskutečná cenzura, politický snobismus i na straně vlastenců, nechutné půtky i mezi lidmi na jedné straně barikády – to vše prakticky znemožňuje, aby tu k SPD vznikl další opoziční projekt.
Dalším slabým místem je sama SPD. Místo toho, aby nasávala kvalitní lidi, prakticky neustále se jich zbavuje. Drží si pozici pohodlné opozice, která se děsí toho, že by musela vládnout. Nejšťastnějším člověkem těchto voleb byl Tomio Okamura, kterému se ulevilo, že s ANO nedal dohromady 101 hlasů. Jeho způsob fungování je důvodem, proč vznikají stále nové projekty a proč se nestane přirozeným sjednotitelem právě SPD.
Slabým místem jsou i alternativní média. Prakticky žádná nejsou. Neexistuje tady nestranné a profesionální médium, které by dokázalo stát nekompromisně na straně svobody a ničeho jiného. Rozdrobenost, neprofesionálnost, aktivismus místo nestranného informování. I tady je co zlepšovat a to hodně. Na malém trhu o přízeň menšiny bojuje několik skupin, které nespolupracují. Mezi tím se pohybují solitéři s vlivem a dosahem, kteří se ostentativně distancují od konkurenčních projektů. Jedním slovem zmar…
3. Potenciály
Největším potenciálem je fakt, že se lze poučit na vlastních chybách, a to i na chybách druhých. Dnes už je jasné, kdo chápe smysl svobody a kdo zvládne krizovou komunikace bez urážek a bez zbytečných konfrontací. Dnes si lze vybrat lidi, kteří by mohli být základem skutečného opozičního hnutí. Mohou to být jen ti, kteří si své chyby přiznají a dokážou se z nich poučit.
Příležitostí je i marasmus, do kterého se řítíme. Co jiného dnes lidem otevře oči? Je třeba využít každé zaváhání a donekonečna lidem vysvětlovat a vysvětlovat. Inspirací mohou být politická hnutí na Slovensku. Pod děsivým tlakem dokázali vybudovat úspěšné hnutí Republika, ze Smeru vyrostla relevantní a slušná opoziční síla, která pod vedením zkušeného Fica míří k vítězným volbám. Učme se u úspěšných, pozorujme je a inspirujme se u nich.
Příležitostí jsou i možnosti šíření informací. Byť na jednu stranu cenzura sílí, na druhou stranu rostou i možnosti, jak ji obejít. Ukázal to právě Volný blok se svými živými přenosy. Lubomír Volný možná nevědomky objevil skulinu, kterou lze úspěšně využívat.
Možnosti tu jsou
Možnosti tu evidentně jsou, ale je otázka, jestli jich budeme umět využít. Antivaxerskou stranu potřebujeme. Ale musí to být strana striktně hájící svobodu, strana tvrdě profesionální. To vyžaduje najít lidi, kteří budou schopni aspoň trochu potlačit své ego a nebudou tvrdou profesionální práci považovat za ústupek. Taková strana nepotřebuje balónky ani jiné reklamní předměty. Potřebuje ledově chladné profesionály, kteří umí nastavit strategii komunikace. Bez toho dnes nemá šanci nikdo. Bohužel.
Po drtivé prohře se nikomu do dalších bojů nebude chtít. Zoufalství a zklamání lidí je nepochybné. Pokud se opoziční role nechopí velké strany (ANO, KSČM, ČSSD), prostor pro opoziční a alternativní stranu tady stále bude. Jak už jsem zmínila - SPD tuto roli nebude hrát nikdy, to je dnes už jasné.
Proto buďme připraveni a budujme i nadále komunikační kanály. Budeme je potřebovat, cenzura ještě přitvrdí. Budujme sítě lidí, kteří spolupracují. Podporujme alternativní média a tlačme na jejich zlepšování. Ale neberme si servítky a chladně kritizujme ty, kteří dlouhodobě selhávají a nehodlají vystoupit ze svých komfortních zón. Jde o hodně. Minulé zásluhy neznamenají nic. Začínáme od nuly, leč poučeni. Doufejme jen, že to poučení nás nebude stát mnoho.
