Co to znamená v praxi?
Sice frfláme, že se to s tím klimašílenstvím přehání, ale tu ekologickou daň stejně zaplatíme. Někteří si dokonce koupí elektroauta, které jsou pro normálního člověka extrémně drahé a doufají, že si tak koupí odpustek a budou mít klid. Přizpůsobíme se a zvykneme si jezdit ve starých autech, protože na nová a předražená už nebudeme mít. Auta se začnou zase prodávat načerno (bez přepisu), protože daň bude neúměrně prodejce a kupce zatěžovat. Už dnes se setkávám s tím, že fakticky se auto prodá, ale prostě se nepřepíše, protože je to komplikované a drahé. To se dá zvládnout a lidi se přizpůsobí.
Kdo z nich si ale uvědomuje, že to bude pokračovat? A že v určitou chvíli se to nebude dát obejít a mnozí zůstanou bez aut, a tedy bez svobodného pohybu? Až taková situace nastane, bude už pozdě. Přitom by stačilo dnes trochu přemýšlet a nevolit ty politiky, kteří se rádi podvolují debilním nařízením z EU. Je to jednoduché, kdo volí třeba Piráty, posouvá nás k nepříjemným koncům. Ví to jejich voliči, uvědomují si to? Obávám se že ne.
V oblasti podpory feminismu je to podobné. Fakt si feministky uvědomují, že přispívají k likvidaci rodiny a k tomu, že si ženy nemohou najít slušné partnery? Obávám se, že si to ani náhodou nepřipouští, což je ale neomlouvá. Hlásat líbivé věci bez toho, že si promyslím důsledky, je nezodpovědné. Kdyby ale šlo jen o hlásání, feministky mají bohužel přes neziskovky a média v rukou ohromnou moc. Ony a jen ony likvidují přirozený řád věcí. Poškozují tím především děti, které se nemohou bránit. Jejich zvrhlé představy prorůstají do státní správy a přes OSPODy se nechutně vtírají do života rodin. Ovlivňují i justici, která podléhá tlaku a podle toho rozhoduje v soudních sporech o děti.
Lidem je to jedno, řeknou si – „co je mi po nějakých potrhlých feministkách, mě se to přece netýká“. Ale týká – protože když dnes nepřispějeme třeba k odmítnutí Istanbulské úmluvy, vše se zhorší a pařáty genderových šílenců začnou ukazovat na ty, kteří se nebudou ochotni podvolit jejich představám o „správném“ životě. Až vás někdo udá, že jste plácnul vlastní děcko po zadku nebo flirtoval s kolegyní v práci, bude pozdě zpytovat svědomí, jestli jsem chodil k volbám a volil rozumné politiky. A že těch udavačů připravených likvidovat jim nesympatické lidi je dost a dost, nemusím zmiňovat. Lidská závist je motorem i horších aktivit.
Takový malý vzorek můžeme sledovat už dnes na sociálních sítích. Tam je udavačů a nahlašovačů víc než dost. Většina společnosti to neřeší, mnozí si dokonce řeknou, že si někteří tu buzeraci zaslouží. Jaksi jim nedochází, že se to každým dnem může přelít z virtuálního světa do toho reálného. Proč by někoho mělo zajímat, že se lidem ruší účty a skupina trollů z tábora pravdy a lásky se chová jako esesácká soldateska? Stačí přece dodržovat pravidla – to vám řekne každý alibista. Nakonec tihle alibisti z řad veřejně činných osob, a i z řad politiků přispívají nejvíce k omezování svobod. Tím, že mlčí a snaží se na sebe neupozorňovat, aby se nedostali do hledáčku zfanatizovaných aktivistů a médií. Tím ale vše jen zhoršují a přitápějí pod kotlem nejvíce ze všech.
Co s tím?
Těžko něco dělat, když většina společnosti vůbec netuší, co se děje a s jakými důsledky zatím nevinných legislativních opatření musíme počítat. Nemáme žádnou moc je přinutit se o dění ve své zemi zajímat. Jsme jejich rukojmími a podle toho bychom se k nim měli chovat. Oni jsou vinni svým nezájmem a povrchností a ignorantstvím. Až se u nás stane nějaký nepřehlédnutelný teroristický útok, oni budou vinni. Až se důchodcům sebere možnost jezdit autem nebo dokonce možnost volit, oni budou vinni. Až se lidem sebere možnost svobodně rozhodovat o svých dětech, kupovat si auta, létat na dovolenou nebo odmítnout léčbu, oni budou vinni. Zatím to ale netuší a nic je nepřinutí udělat aspoň něco pro zatažení záchranné brzdy.
I když jistá naděje tu je. V Německu se strhla bouře poté, co jeden dětský pěvecký sbor nazpíval hloupou píseň, která dehonestovala jejich babičky a dědy. Veřejné mínění v Německu je takové, že autory písně vůbec nenapadlo, že by mohli s písní, vyzývající ke generační genocidě, narazit. Ale bylo to tak přes čáru, že se lidé konečně ozvali. Něco takového bychom potřebovali i u nás. Ale prozatím lidi nevzrušuje ani jeden pomatený řeporyjský starosta ani fanatičtí klimalarmisté. Je jim zatím všechno jedno. Všeho do času – i naši aktivisté jsou netrpěliví a přistupují k čím dál absurdnějším krokům. Držím jim palce a doufám, že šlápnou pořádně do pedálů. Snad to konečně probudí lidi a začnou bránit své svobody, kterých povážlivě ubývá. Věřím v to a doufám…
