Demokracie je založena na férové soutěži názorů, která se realizuje ve svobodných volbách. A to se na Slovensku stalo. Ve volbách byli zvoleni politici, byla vytvořena parlamentní většina. Trochu jiný systém voleb (Slováci mají jednu kandidátku pro celou zemi) lépe ukazuje podporu jednotlivých zvolených politiků. Pokud prezidentka odmítla jmenovat ministra, který byl zvolen vysokým počtem hlasů, odmítla respektovat demokracii. Jednoznačně.
Jak je možné, že přesto všechno mnozí její kontroverzní krok schvalují a ohánějí se praporem demokracie? Setkáváme se s tím stále častěji. Demokracie v podání současných „demokratů“ je spíše ochranou jediného správného názoru. Kdo tento názor nezastává, je proti demokracii. A nezachrání ho ani mandát, který získal ve volbách – což je pochopitelně vrcholný projev skutečné demokracie.
Je smutné, když k největším skutečným demokratům můžeme u nás řadit staré politiky jako Václav Klaus nebo Miloš Zeman. V posledním rozhovoru Miloše Zemana tak nepřekvapí, když sice nesouhlasí s některými názory Roberta Fica, ale jasně ho i nadále podporuje a respektuje. Je to pro mnohé nezvyklé a až nepochopitelné. Nesetkáváme se s tím ve veřejném prostoru často. Respekt k názorům a k volbám druhých je vydáván za slabost.
Jen tak se mohlo stát, že se tady řeší, kdo komu podal ruku a kdo komu poslal blahopřání. Když ruku nepodáte a blahopřání nepošlete, chráníte přece demokracii… Ale je to naopak, demokracii tím naši politici destruují, protože takovými hloupými gesty jen ukazují, jak odmítají politickou soutěž, jak jsou připraveni své oponenty ponižovat a nerespektovat rozhodnutí voličů. Ne nadarmo u nás i na Slovensku ti správní „demokraté“ mají problémy s referendy a vlastně i s volbami. Bojí se vlastních obyvatel a jejich názorů. Slabošsky se brání chodit do politických diskusí a volebních klání. Když se podíváte na objem peněz nasypaných do kampaní, nepřekvapí že nejvíce investují ti, kteří se lidí nejvíc bojí a musí se schovávat za předražený marketing.
Demokracie je vyprázdněný pojem. Většina lidí vůbec nechápe, co demokracie znamená. Že to nechápou ve většině mladí lidé, kteří se prozatím setkávali jen s monstrózním nálepkováním a dehonestací neoblíbených a nepodporovaných názorů, už neudivuje. Že to ale zhusta vůbec nechápou novináři a různé pseudocelebrity, které okupují veřejný prostor a mají tedy vliv a zodpovědnost, je tragické.
Demokracie v jejich podání znamená jediné – ochrana jediného správného názoru, který si ale nevybrali lidé, neprošel soutěží, zkoumáním a už vůbec ne veřejnou diskusí. Prostě tady tak z rozhodnutí někoho někde jen tak je a je „správné“ ho chránit. Demokracie dnes znamená, že správný názor nám vybírají lidé s vlivem (bez nutnosti tento vliv potvrzovat ve volbách) a my jako občané do toho nemáme co kecat. Demokracie dnes znamená, že se musí chránit tento neférový způsob volby „správných“ cest – nálepkováním, cenzurou, dehonestací.
Lidé si už zvykli, nepřijde jim to divné. Nikdo se nepozastavuje nad tím, když se vrcholný politik vyjadřuje o některých stranách ve sněmovně jako o nedemokratických! Cože? Jak může být proboha strana, která neporušuje zákony a byla v řádných volbách zvolena, nedemokratická? Vždyť to je čistý protimluv.
Skuteční demokraté jsou nedostatkové zboží a ani je nikdo vlastně nechce. Teď frčí ochrana jednoho správného názoru a když to lidem a médiím nevadí, brzy je to dožene. A dobře nám a jim tak.
