Jak jsem už mnohokrát napsala, nezbývá než podporovat každou třeba i malou věc, která nesouzní se systémem, postaveném na manipulacích a penězích. Nemyslím si, že by to lidé, kteří se považují za probuzené, plně chápali. Buď čekají na jediného správného spasitele, a kdo je v této naivitě nepodporuje, je podle nich zbabělec a hlupák. Nebo se uzavírají do svého světa a straní se každého, kdo s nimi nesouzní. Ani jedno ale nevede ke změně.
A co je tou změnou?
Ve skutečnosti jde o to, aby stále více lidí přestalo podléhat manipulacím. Nejde o politiku, o to, kdo vyhraje volby - i když to je také důležité. Jde o to, kolik lidí je schopno prohlédnout manipulace a přestat naskakovat na různé "nenávistné" agendy. A v tomto ohledu je velmi neproduktivní vést jakékoliv nesmiřitelné boje. Jen to vyčerpává a stejně to nemá žádný smysl.
K čemu je, že v jedné dílčí věci budete bojovat, vyčerpáte se z peněz, z energie a v konečném důsledku to na nic nebude mít vliv? Jak chcete vysilujícím způsobem bojovat třeba s Českou televizí? Když většina novinářů je stejně zmanipulovaná a neprofesionální? To, co má smysl, je snažit se pomalu a nezvratně dostávat na různá důležitá místa chytré a kriticky myslící lidi. Do mediálních rad, do senátu, do zastupitelstev, do důležitých institucí. Bez velkého humbuku, trpělivě a klidně. Nejdůležitější jsou ty vítězné boje, o kterých nevíte...
Nemusíme stále plivat okolo sebe a ukazovat prstem na ty "špatné". Stačí jen žít dobrý život, ukazovat, že to jde a dávat příklad. Neustále vytvářet nenápadný tlak, který lidem otevírá oči. Bez toho, že by se lidé museli stydět za to, že těm masivním manipulacím podlehli. Vidím okolo sebe mnoho aktivit, které mají smysl a podrývají systém. Jsou nenápadné, mnohdy neviditelné, ale pomáhají odhalovat globální zlo. Mnoho lidí začíná přemýšlet, systému se už nedaří lidi tak lehce manipulovat. Musí sahat po agendách, které jsou na jednu stranu účinné, ale na druhou stranu pro systém riskantně nebezpečné. Protože pravda se dere na povrch silně, každý je konfrontován a může si srovnat mediální tvrzení se skutečností. Jde to, ale jde to pomalu.
Demonstrace nezařídí pád vlády, o tom asi není sporu.
Pomohou ale nedůvěřivcům ukázat, že kritiků je hodně a jsou schopni organizované akce. A to není málo. Jeden nebo dva zvolení senátoři nic nezmění, ale dostanou do veřejného prostoru víc rozumu a racionality, která jedině může čelit manipulacím. Pět procent pro stranu, která se nebojí říkat věci nahlas, je strašně moc. I když pro mnohé je to málo a nestojí za to udělat cokoliv na podporu takové malé věci. Stojí a musí se to dělat!
Potřebujeme tisíce malých věcí, protože jednu velkou věc nemáme sílu udělat. Proti ohromné přesile vlivu, peněz a restrikcí nejde čelit jinak než chytře, nenápadně a trpělivě. I jednotlivec se musí přizpůsobit. Zorganizovat si život tak, aby byl schopen v drtivém systému přežít a vyhýbal se největším nátlakovým cestám. Nemít hypotéku, nepracovat v korporátu, utužovat rodinné vztahy, budovat síť přátel a spřízněných duší. Naučit se žít skromně a vyhýbat se konzumním lákadlům, které dělají z lidí ovce. Nejde to hned a chce to trochu fištróna.
Když jsem se v roce 2015 zapojila do antiislámského hnutí, dala jsem tomu všechno a málem mě to zničilo. Na takový frontální boj ještě neuzrála doba, poučme se z toho. Čeká nás dlouhá cesta, která nebude lehká. Ale odměnou je vždy čisté svědomí, dobrý pocit z dobrého života a snad i vědomí, že vlastním příkladem pomáháme měnit myšlení lidí.