Za minulého režimu to byly prvomájové průvody, vylepování vlaječek do oken, členství v různých nesmyslných organizacích a třeba taky pionýrské šátky. Nic z toho ale neútočilo na samotnou vnitřní fyzickou integritu člověka. Šátek vás nedusil, vlaječka nebo mávátko vám neohrožovalo vlastní zdraví. Všechny symboly režimu byly jen důkazem autocenzury, snahy o přežití, byly paradoxně vstupenkou do vlastního svobodného prostoru. Vlaječky na okně nebo procházka v prvomájovém průvodu vám daly klid na relativně svobodný vnitřní život. Mohli jste doma mít zakázané knihy, poslouchat Svobodnou Evropu a vychovávat děti podle sebe. Tím to neomlouvám, jen konstatuji. Nakonec ten, kdo mával mávátkem v průvodu, mohl vykonávat intenzivní podvratnou činnost, a to zcela nerušeně. Možná tak pro zhroucení režimu udělal více než nějaký hlasitý rebel, který se nechal zavřít, ale nikdo se o jeho odporu nedozvěděl.
Dnešní bující totalita – mimochodem podporovaná „demokratickými“ stranami jako je ODS, Piráti, TOP09, KDU-ČSL a Starosty – je mnohem agresivnější. Nutí lidi dělat věci, které jsou v přímém rozporu se všemi garantovanými lidskými právy. Nutí vás dělat věci, které přímo ovlivňují vaše zdraví, zasahují do lidského organismu. Vládní opatření jsou v přímém rozporu s Úmluvou o lidských právech a biomedicíně. Ale nemělo by nás to tak překvapovat. Porušují se i další deklarovaná lidská práva. Stát a společnost to ale dělá tak, aby se z toho vylhala. Nic přímo nezakazuje, jen dává podmínky. Přijímá zákony, kterými si ospravedlní represe a tím je vše vybavené.
Konec svobody je neodvratnou záležitostí. Finito. Tečka. Podařilo se něco, o čem minulí diktátoři jen snili. Proti totalitním nařízením se totiž nemá kdo bouřit. „Svobodná“ média tvoří předvoj a podílí se na manipulování společnosti měrou vrchovatou. Není toho, kdo by se postavil definitivnímu odebrání lidských svobod.
V tom je největší krutost současné situace. Zákony, deklarace, ústava, ústavní soud – nic z toho naše svobody nechrání. Všichni jsou ve shodě a zákony a práva si vykládají podle svého.
V kruhu jsme se vrátili zpátky. Vakcinace a roušky jsou symboly nové doby. Symbolem tvrdé totality, kterou ale jako totalitu většina lidí nevidí. Žijí v blahé iluzi, že jde přece o zdraví a v zájmu celé společnosti je na místě omezovat svobodu slova a trestat každého, kdo se nehodlá podvolit.
S mnoha dalšími se shodnu na jednom. Je třeba realitu přijmout a připravit se na těžké roky. To ale neznamená, že máme rezignovat. Stále je třeba nutit lidi pochybovat, nasazovat jim do hlav brouky a rozšiřovat ostrůvky pozitivní deviace. Neustále dávat zpětnou vazbu politikům, chodit k volbám a volit ty největší rebely. Prostě nedat novým totalitářům nic zadarmo. A protože to bude nadlouho, šetřit síly a shromažďovat zdroje. Neokopávat kotníky spolubojovníkům a v rámci možností se alespoň koordinovat. Čeká nás dlouhá cesta…
