Rozeberme si to větu po větě. Protože z nějakých důvodů nenávidím Babiše, Fiala mě jen sere. Toto je velmi zajímavé tvrzení. Babiš lidi naštval poprvé prosazením EET, podruhé Vrběticemi a naprosto zásadně covidem. Když jeho postoje vidíte bez kontextu, který vám bránila vidět především média, důvod k naštvání tu je. Proč ale nevidíme ten kontext? Protože mnozí na tom nemají zájem.
U EET proti Babišovi štvala především mainstreamová média, která tak zcela záměrně nahrávala pětikoalici. Média mainstreamu ale nejsou objektivní, to už víme.
U Vrbětic proti Babišovi štvala zase média alternativní, která - a to si přiznejme - také nejsou vždy objektivní. Vidí jen ideál a nepřiznají nikomu nic. Nezajímají je malé posuny, chtějí vše a hned a kdo není dokonalý, je kritizován.
U covidu štvala proti Babišově vládě média alternativní a později i mainstreamová. Tohle by ustál málokdo a není divu. Chyby dělali v covidu všichni a to nejen u nás. Popel na hlavu by si měl sypat nejen Babiš, ale i tehdejší opozice. Náznak sypání popela na hlavu ale vidíme jen u Babiše. Co z toho vyplývá?
Chladná hlava a snaha vidět věci objektivně a v celosvětových souvislostech chybí nejen médiím mainstreamu, ale i alternativě. Proto je dobré nenaskakovat na žádné kampaně a dělat si názor uvážlivě a pomalu. Nenávist vám brání vidět i malé věci, které v konečném důsledku mohou mít velký smysl. A to je škoda, protože žijeme v době, která kvůli manipulaci médií nikdy nemůže skončit revolucí. Jde právě o ty malé věci, malé posuny, malá vítězství, která všechna jedině povedou k velké změně.
Pokud není člověk zaslepený a uvědomuje si politickou realitu, nikdy by nemohl říct, že Babišovu vládu nenávidím, současná mě jen sere. Nevidět ty rozdíly, je znakem zaslepenosti. Babišova vláda měla nějaký plán a ve všech jejích krocích bylo vidět, že myslí na lidi. Můžete zpochybňovat jednotlivé kroky, směr a provedení, ale mělo to aspoň hlavu a patu a jednoznačně bylo vidět, že Babiš nechce devastovat lidi a ani v době covidu jeho vláda nepřistupovala ke krokům, které by mohly zavánět cílenou cenzurou.
Současná vláda nemá žádný plán. Skáče ode zdi ke zdi, chaoticky lepí díry v rozpočtu, jediné co umí dělat cíleně, je marketing. Toho se ale lidi nenají. Zcela ignoruje problémy lidí, protože pochvala z Bruselu je pro ni víc, než nějací protestující důchodci nebo samoživitelky. Vždyť si můžou požádat o příspěvek na bydlení, tak co remcají... Její snaha o zavádění cenzury nabrala konkrétní obrysy a jen odpor velkých médií to nakonec zastavil. Za současné vlády taky máme první reálné politické vězně. Současná vláda je národní katastrofou a COKOLIV, co je zbrzdí nebo aspoň znejistí, má hluboký smysl!
A teď k osobě Jindřicha Rajchla. Strana PRO není jen on, ale ten je tahoun a je nejvíce vidět. Řekněme si na rovinu, že bez Rajchla není strana PRO nic. Vypadá to, že by Rajchl mohl získat mandát v europarlamentu, rozhodně to není nereálné jako u jiných kandidujících. A to je problém.
Protože závist je velká emoce. Ta závist na to, že se Rajchl svou šikovností a pracovitostí přiblížil zisku mandátu, je stravující a je důvodem špatně skrývané nenávisti od těch, kteří tak pracovití a šikovní nejsou. Formují se šiky šikovných manipulátorů, kteří k sobě volají stejně naladěné ovečky. Stačí jim ukázat tu na bohatství pana Rajchla, tu na jeho minulost, tu na z kontextu vytržené části programu strany PRO.
Nyní jim jako nejlepší cíl slouží pan Vacek, který se netají ideovou podporou Západu, byť kritizuje současné směrování Západu. S takovou rétorikou mám taky problém, i když musím uznat, že je to více formou těch sdělení než samotným obsahem.
Mnoho z kritiky Jindřicha Rajchla a strany PRO je založeno na nenávisti a závisti. Absurdní argumenty, že Rajchlovi jde o to dostat se do europarlamentu, jsou nepochopitelné. O co jiného by politikovi mělo jít?
Strana PRO není nekritizovatelná, ale ta kritika, kterou vidím, je zase jen nekoncepční, je zatížena emocemi a v konečném důsledku je neférová. Většina kritiků strany PRO se tak staví na stejnou úroveň, jako vidíme v neférových mainstreamových médiích. Věci vytržené z kontextu, zatížené osobními negativními emocemi, které jsou špatné skrývané za marginální jednotlivosti.
Nejvíc absurdní ale je, když mi tady pak někteří komentující napíšou, že jsem ovce, že Rajchl nebo Babiš jsou nějakými mými guru nebo něco podobného. Nic není dál od pravdy.
S nikým z nich se osobně neznám, nikde se neangažuju a posledních pár let jsem si budovala odstup od politiky, abych mohla věci vidět racionálně a s nadhledem. To bych přála každému, kdo je frustrován z okolního dění a je zmítán nenávistí a nebo naopak slepou důvěrou.
