Vždyť ty kandidáty nám vybírají politické strany, sami o nich nerozhodujeme, tak proč bychom se měli trápit tím, jestli zvolíme to správné dobro? Prostě pragmaticky vybírejme to pro nás nejlepší řešení. Je to stejné, jako vybírat pro nás vhodné ubytování na dovolenou, ty nejlepší boty na turistiku nebo restauraci na oběd. Taky do toho netaháte morálku a dobro a zlo.
Dokud se nenaučíme vyhodnocovat politiku bez emocí, budeme se potácet na dně a zleva doprava...
Máme nějaké kandidáty, víme, že jen někteří mají šanci, protože iluzí o tom, že vyhraje ten nejlepší, nás zbavily poslední senátní volby. A z těch vybíráme. Vím, co nechci - Nerudovou a Pavla. Tak to hodím Babišovi. Tečka. Realita je neúprosná. Vůbec se mi taková realita nelíbí, ale to je zase jiný příběh.
A ještě poznámka k panu Baštovi:
Problém je v tom, že bohužel pan Bašta získá maximálně 10 % (!!!) v prvním kole. Ale bude to spíše méně. Ostatně průzkumy naznačují, že pana Baštu nebudou volit ani voliči SPD. Tím tedy odebere hlasy Babišovi a rozdělí si to Pavel nebo Nerudová. Jiná možnost není ve hře. Jestli si někdo myslí, že pan Bašta v kampani nějak zázračně zazáří a strhne na sebe v poslední chvíli 20 % voličů, je mírně řečeno naivní.
Volbou Bašty posílám na Hrad Nerudovou nebo Pavla. A to nechci...
Což v ŽÁDNÉM případě neznamená, že má volba je pozitivní a že si na Hradě přeji ze srdce právě pana Babiše! Z toho, co se nabízí, jsem pro sebe vybrala prostě jednu variantu - z těch tří nejvíc vyhovující, ale rozhodně ne dokonalou.
