A nastal čas to všechno shrnout. Rusko leží v žaludku světovým mocnostem už po staletí. Je to velká země, mají dostatek surovin, mají moře, obrovské řeky, velká území, kde můžou cokoliv pěstovat nebo těžit. A mají nepoddajné lidi, kteří jsou zvyklí na zimu, musí své živobytí získávat tvrdou prací, a to je zocelilo a zoceluje. Mají historii, která se nedá bagatelizovat. Jejich mrtví v druhé světové válce, když hnali Hitlera až do Berlína, jim nedovolí zapomenout, že za něco pokládali životy. Ne za někoho, za něco!
Rusko dráždí, provokuje. Všechno se točí okolo jejich neochoty se podvolit, okolo jejich samostatnosti. Do nikoho se nepletou, jen si hájí to svoje.
Dnes si do nich kopne každý pitomec. Vidíme přehlídku ratlíků, kteří se předhánějí v tom, kdo na ně bude štěkat víc. Je to stejné, jako když hodíte do pléna mršinu, všichni mrchožrouti se seběhnou. Hlupáci ví, že za štěkání a skákání dostanou odměnu, jen čekají na povel a signál. A tak jim jejich páníčkové hážou ty mršiny a oni plivou, předhánějí se v invektivách a večer usínají s dobrým pocitem, že splnili úkol.
Ale kdo by chtěl být ratlíkem. Není lepší být svobodným a samostatným vlkem? Není lepší být silným a samostatným zvířetem, které klidně pozoruje a hlídá si své?
Možná ta přirovnání ke zvířecí říši nesedí, ale nemohu si pomoci. Když vidím některé politiky, vidím jen ratlíky, kteří za plotem štěkají jak šílení, hlava nehlava. Máme jich plnou sněmovnu a vládu. Jak ostudné. Hlavně že dělají hluk, a hlavně že dostanou odměnu a je jim jedno od koho a za co.
Silácké řeči jsou jen silácké řeči, ještě jsem si nevšimla, že by někomu něco přinesly. Lepší je pracovat, poctivě obchodovat, tvořit spolupráce, hlídat si plnění dohod a budovat si pověst spolehlivého a v rámci možností loajálního partnera. U takové systematické práce nemáte čas na dělání hluku! Nezlobte se na mě, ale nemyslím si, že loajalitou je, když od USA nakupujeme předražené stíhačky, které nepotřebujeme. To je jen potvrzení naší podřízenosti. Jako když ratlík udělá cokoli, aby ho páníček podrbal za ušima.
Rusko dráždí, protože takové věci nedělá. Dělá si politiku po svém a nám je po tom prd. Nejsme schopni si zamést před vlastním prahem, nemáme nárok mistrovat druhé země, natožpak Rusko. Oni místo toho, aby někde panáčkovali a lezli do zadku těm, kteří ovládají byrokratické instituce, prostě budují svou nezávislost. Nejsou závislí na žádném "Bruselu" a když chtějí ulevit občanům, tak jim uleví a nemusí se nikoho ptát.
Naše vláda jen přemýšlí a jedná a na pozadí jejich PR aktivit krachují české firmy. Lidé neví, jak zaplatí elektřinu a všechno se řítí jen do pekel a do chřtánu "západních" investorů, kteří do naší zdevastované země přijdou a všechno skoupí. Pak už nebude nikdo protestovat. Všichni budou jen makat a zařezávat. Už nebudeme mít ani ty štěkající politiky. Nebudou potřeba. Ale ani potom některým nedojde, čemu svým štěkáním sloužili. Vyštěkat si válku, chudobu a frustraci, to už je panečku výkon.
Není to pěkný pohled. Vidím nezávislé a silné Rusko, které se brání a uřvaný Západ, který útočí. Vidím Ukrajinu, která devastuje své obyvatele v cizím zájmu a Ukrajinci se tomu neumí vzepřít. Síla propagandy a síla nenávistných emocí je mocná. Vidím Českou republiku, která je svými politiky (které si ovšem občané sami zvolili nebo naopak nezvolili) vláčena do propasti. A vidím, že kdo má odvahu to říct nahlas, přitahuje všechny ratlíky, co jich jen u nás je.
Změní se to někdy? Říká se, že problém můžete vyřešit teprve tehdy, až jste ho schopni správně pojmenovat. A přiznejme si – společnost ještě nedošla k tomu, aby většina byla schopna aspoň správně pojmenovat a popsat realitu. Ještě tápeme, takže si toho štěkání, které ohlušuje, užijeme ještě dost.
