Lidé jsou naštvaní a potenciál odporu tady je. Bohužel ho ale neumí nikdo zvednout. Různé spolky a jednotlivci se vždycky pustí do nějaké hurá akce, ta nedopadne a spolky se rozhádají a rozpadnou. Nové a nové subjekty oznamují akce a na ty chodí méně a méně lidí.
Na straně pořadatelů je nepromyšlenost, emoce, neprofesionalita. A na straně občanů je netrpělivost, emoce, přehnaná očekávaní, která se při nezdaru trestají útoky, zlobou a pomluvami.
Výsledkem je totální nedůvěra a fakticky neexistující občanská opozice. SPD a ANO sice opozicí jsou. Ta první (SPD) se uhnízdila v bezpečném prostoru a odmítá riskovat minimální, ale bezpečné zastoupení ve sněmovně. Ta druhá (ANO) by chtěla více, ale nechce riskovat a Babiš má strach stát se druhým "Orbánem" Evropy.
Občanská opozice, která se nadějně začala formovat v době covidu na jiných základech než těch antiislámských, se rozplynula v hádkách a v megalomanských projektech, které neměly šanci na úspěch. Jejich lídři se nepoučili a proto se rozplynuli jak pára nad hrncem. Jakási malá naděje - ve smyslu, že by to mohl být udržitelný projekt - svítí v případě aktivit okolo Charty 2022. Ale uvidíme.
V České republice je vlastenecké hnutí velmi zdiskreditováno - vinou aktivistů a také vinou těch, kteří je nekriticky podporovali a pak halasně zavrhovali.