Můj bývalý muž, s kterým sdílím bydlení, si jen tak den před Štědrým dnem vyrazil na nákup a na přechodu ho srazilo auto. Když se probral, zavolal mi a informoval mě, že leží v nemocnici. A tak jsem v době vánočních svátků a v době vrcholící hysterie okolo covidu, byla konfrontována se zdravotnictvím v přímém přenosu. Lékaři a sestry jsou zruční ve věcech akutních problémů a rozdrcené rameno a lopatku dali pacientovi velmi zručně do pořádku. V tomto ohledu si nelze na nic stěžovat.
Jenže člověk je jiná kategorie než pacient, a to pochopíte, jakmile se dostanete do soukolí zdravotnické mašinérie. Kdo se neptá a nebrání se, může na to doplatit. Což nevylučuje, že v tom systému narazíte na laskavé lidi, kteří se snaží systémovou byrokracii mírnit. Ale v době covidí má rozhodně na vrch právě byrokracie – lidská laskavost a vlídnost proti systému nezmůže nic.
Vypadá to hrozivě – jak chcete celý systém měnit, když se budoval roky a roky? Není to jen ve zdravotnictví, celé fungování země je svázáno statisícem různých nařízení, regulací, často si i protiřečících, a především odporujících zdravému rozumu. Kdo to rozplete? Jak se to může změnit? Lidé jsou v tom všem až na posledním místě. Setkávám se s názory, že to či ono je špatně, není to rozumné, ale nedá se s tím nic dělat. Nikdo nevidí začátek příze na klubku, které chceme rozplést.
Znáte to, na všem zlém, je něco dobrého. I dnešní šílená covidová doba nám mnohé ukazuje a jasně ukazuje směr, kterým můžeme začít to zamotané klubko rozplétat. Je to prostě v lidech. Není třeba organizovat nějaký odpor, revoluci, demonstraci. Stačí jen, aby hodně lidí ukázalo, že se nepodvolí. Stačí jen, aby hodně, opravdu hodně lidí, přestalo brát vážně hloupá opatření a svým chováním jasně ukázali, co si o všem myslí.
V případě mého bývalého muže jsme prostě tak dlouho s dětmi otravovali, až jsme zařídili, aby se k mému bývalému muži chovali více jako k člověku. Zařídili jsme mu optimální hospitalizaci a ptáme se na každý úkon. Nenecháme se pokorně semlít systémem.
A to je úkol pro každého rozumného člověka v této zemi. Odmítnout se podřídit nesmyslné byrokracii a přestat ji brát jako nutnost. Nechutná propaganda ohledně očkování mnohým lidem otevřela oči a nemají k něčemu tak halasně vnucovanému důvěru. Teď ještě budou muset udělat ten druhý krok a budou muset odmítnout ten vpich. Když to udělá polovina národa, celá monstrózně budovaná habaďůra spadne jako domeček z karet.
Jistou naději mi dává chování lidí. Přestože jsou zavřené sjezdovky, lyžuje se a lidi jsou venku. V karavanech, s termoskama v batůžkách a často místo lyží s boby a sáňkami. Když prostě byrokracie překročí únosnou míru, přestanou se jí lidi podvolovat, a to je naše naděje do roku 2021!
