1. Rozpočet bude deficitní, to je jasné. Vláda chce podpořit ty, kteří museli přerušit svou činnost a jsou bez příjmů. To je správné. Co ale správné není, že se nedebatuje o tom, kde škrtat. Opravdu se za takové situace nemůžeme vzdát podpory feministek, LGBT komunity a uprchlických projektů? Není náhodou dnešní stav příležitostí k tomu, konečně ukončit inkluzi? Jistě by se dalo šetřit i v jiných oblastech - existují všelijaké úřady k ničemu, kultura odčerpává plno peněz, které jsou teď potřeba jinde. I když vydávám knihy, jsem přesvědčená o tom, že podporu si zaslouží jen knihkupci, ne vydavatelé. Protože knížek se vydává tolik, že se ani nestíhají prodávat...
2. Nemáme žádnou slušnou opozici. Nikdo nevyužil příležitosti, aby se na probíhající krizi předvedl. Nikdo neobjevil žádné téma, které by mu pomohlo se zviditelnit. Nikdo nedokázal "přiložit ruku k dílu" tak, aby se předvedl voličům něčím smysluplným. Jediný, kdo aspoň neztratil body je Okamura a SPD. Obávám se, že politická mapa musí být překreslená, ale nevidím nikoho, kdo by to dokázal. Takže marasmus nepřitažlivé politiky nás bude zaplavovat i nadále...
3. Mnozí si stěžují, že antiislámské hnutí se definitivně rozpadlo. To je ale omyl - žádné tady nebylo. Hnutí nebo nějaký politický směr může fungovat jen na nějakém pozitivním principu - nikoliv na jednom negativním tématu. Silné opoziční hnutí se musí teprve zformovat - aby mohlo fungovat, musí být postaveno na ochraně svobody, na ochraně národních zájmů a na spravedlnosti. Nesmí tolerovat žádné dvojí metry nebo stavět na principech nesvobody nebo nespravedlnosti. Zatím se definují pojmy, o nějakém hnutí tu nemůže být ani řeči.
