Jak už to ale v pohádkách bývá, pokud jste předtím neudělali tři dobré skutky, princeznu a půl království nedostanete. A Jan Hamáček není žádný "hloupý Honza". Místo dobrých skutků pomáhal pomalu likvidovat jedinou autentickou levicovou stranu u nás. Pomalu a systematicky se dostával nahoru po zádech skutečných mužů z lidu.
Zatímco skuteční sociální demokraté bojovali proti inkluzi, on byl součástí partičky neoliberálních a novodobých sociálních demokratů, kteří natvrdo proti názorům vlastních členů a proti názorům odborníků, devastující inkluzi prosadili.
Tatíci v regionech tak konečně pochopili, že jim sociální demokracii ukradli všehoschopní, a po moci bažící mladí sociální demokraté.
Převzetí moci neoliberály bylo dokonáno předsednictvím Jana Hamáčka. Ten hlava nehlava pokračuje v linii, která sociální demokracii přivedla ke krachu. Jinak to neumí - potřeby voličů jsou pro něho španělská vesnice a vždy umí vzácně vyhmátnout téma, které občany spolehlivě naštve. Legendární je jeho oslava islámu a neutuchající boj s nenávistnými projevy na sociálních sítích.
Jeho boj se nikdy nedočkal ovací a potlesku, po kterém tolik baží. Až teď. S červeným svetrem najednou jeho arogance a pohrdání voliči dostalo nový kabátek. Touha po špiclování a omezování lidi se konečně sešla s touhami jeho voličů. Konečně si zažívá něco, co poznal jen letmo - přízeň a podporu lidí. S každým pozitivním komentářem na sociálních sítích jeho svetr ještě více rudne a jeho sebevědomí roste do nebeských výšin. Ten se své nové pozice jen tak nevzdá...
Je otázkou, jestli jeho přiblížení se voličům je jen krátký průnik křížících se cest nebo se voliči přidají k rytíři v červené zbroji na jeho cestě k definitivnímu nastolení policejního státu.
Troufám si tvrdit, že to nadšení pro nového silného vůdce brzy opadne. Jan Hamáček si totiž přízeň voličů žádnými minulými dobrými skutky nevysloužil. Jen ukázal, že umí zadupat na draka a to nestačí.
