V kostce ho shrnu komentářem, který jsem našla někde v diskusi:
Dobrá diskuze. Ženská má držet hubu a krok a poslouchat. Rozhodnutí doktora je nad zákon. Spousta hysteriků, kteří u toho byli, a tak vědí, že záznamy jsou zmanipulovane, protože ve skutečnosti to bylo jinak. Pokud žena neposlechne lekaře, tak i když je právo na její straně, je hysterická lesana - a vtipne je, jak ty urážky den ode dne sílí a jak barvitější je popis toho, co se tam údajně dělo, těším se, že za pár dní si přečtu, jak ona a dav jejích kamarádek aktivistek napadly lekaře, utloukly ho batikovanými sukněmi a ohrozily tím světový mír.
Ano - příběh v sobě skrývá několik témat, které si můžeme rozebrat a v komentáři byly vtipně a s nadsázkou předloženy.
Má lékař VŽDY pravdu?
Stále existuje velké množství lidí, kteří jsou připraveni odkývat postavě v bílém plášti cokoliv - je to přece lékař! Zastupuje jakousi vyšší moc, které se musíme podrobit - bez ohledu na následky. Nepopírám, že lékaři mají těžkou práci a také na svých bedrech nesou obrovskou odpovědnost. Ale stále jsou to jen lidé a budou mít lepší výsledky, když budou pacienty brát jako partnery. Protože nejlépe své tělo známe my sami - my cítíme bolest, my vnímáme, co a jak na nás působí. Dovedeme-li své pocity vysvětlit lékaři a on nás poslouchá, šance na uzdravení je vyšší, což by měl být lékařův záměr. Pacient není kus masa, je to důležitý partner. Že se takovému rozdělení vzpírají někteří lékaři, je pochopitelné, líbí se jim, když se jim lidé koří a nepochybují o nich.:-) Že se tomu ale vzpírají samotní pacienti, je podivuhodné. Nejsme přece ovce, jdoucí na porážku.
Umíme být SKUTEČNĚ svobodní?
Zůstává v nás příliš mnoho neochoty vzít svůj život do rukou - chceme, aby nás někdo řídil, ovládal a řešil problémy za nás - pozůstatek komunismu? To těžko, uplynulo už dost dlouhá doba. Spíše je to cesta k novému otroctví - nevíra v sebe a touha po tom, aby nás ovládal někdo chytřejší a schopnější. Na osobní i společenské rovině. Pokud si svůj zájem a zájem svého dítěte hlídáme v rámci možností i sami, neprohloupíme. To platí vždy a všude - nejen u lékaře. Lidé, kteří se ptají, pochybují a ověřují, nejsou automaticky biomatky, hysterky a lesany - jen berou zodpovědnost za životy svých dětí do svých rukou. A to přece chceme. Jak můžeme být svobodní, když nezvládneme ani toto? Jak můžeme být svobodní, když ty, kteří to dělají, odsuzujeme? Na jednu stranu kritizujeme systém, ale sami toužíme po tom, z něho nevystupovat. A když někdo tu odvahu najde, vrhneme se na něj jako supi.
Někdy to na mě působí, jakoby lidé, co jsou v kleci, plivali na ty, kteří se dokázali z klece osvobodit. Jak jinak si vysvětlit útoky na ženy, které dlouho kojí, chtějí netraumatizující porod, přistupují k očkování opatrně a jsou nedůvěřivé k chemii v potravinách a kosmetice? Jak jinak si vysvětlit nedůvěru k lidem, kteří své děti doma vzdělávají sami a dávají raději přednost skromnému životu, protože nechtějí být závislí na systému? Je to jejich věc, jejich svoboda. Je to jejich cesta, jak vzít život do svých rukou, žít svobodně, bez závislosti na státu. Protože svoboda je zodpovědnost a ta nese i rizika. Proto ti zodpovědní zkoumají, ptají se a pochybují. Ví své a musí se podle toho chovat.
Jistě, existují různé extrémní a nesympatické příklady. Jako všude. Ale tendence podle nich posuzovat všechny ostatní je nefér. Bavme se o principu, ten je důležitý. Zjednodušování, kdy z matky, která si pečlivě hlídá zdraví svého dítěte a snaží se i proti systému pro něj dělat to nejlepší, nazveme hanlivě hysterkou, aniž cokoliv víme o jejích skutečných motivacích, vypovídá spíše o nás. O našem strachu, o naší neschopnosti vzít svůj život do svých rukou.
Držme se faktů, ne dojmů!
Poslední rovina je nejsmutnější. Sami nejlépe víme, jak dav umí virtuálně lynčovat. Sama jsem to zažila několikrát. Je to neskutečně traumatizující, když vidíte, jak se o vás šíří lži, lidé si domýšlí vaše motivace a nálepkují vás bez znalosti základních faktů. Vždyť se podívejte, co se šíří o prezidentovi Zemanovi! Jak si dovedou lidi vymýšlet a překrucovat. A teď si šáhněte do svědomí – neděláme častokrát to samé? V případu maminky a jejího miminka na JIPce jsem četla už tolik bludů – třeba že si na té JIPce pouštěla nahlas televizi nebo že tam natáčela jiná miminka – to uvádím jen ověřitelné příklady. Co si lidi navyprávěli o motivacích maminky, o jejích povahových rysech, o tom, jak je šílená a hysterická – to vše náležitě okořeněno nadávkami a odsudky. Hlavně když my sami se ukážeme jako klidní a poddajní.
Jak chceme umět poznat správné politiky, když nejsme schopni vidět věci tak, jak jsou? Vždyť si s námi ti politici mohou dělat, co chtějí. Stačí jim zahrát na tu správnou strunku a my už naskakujeme. To se naposledy podařilo Babišovi s EET. Využil lidské závisti a díky ní se mu podařil protlačit systém, který jen komplikuje a nic nepřináší a zase o kousek dává větší moc korporátním firmám a byrokratické hydře. Přitom stačilo jen zachovat chladnou hlavu a vnímat fakta – a rozhodovat se jen na základě nich. Stejně jako v případě jakékoliv maminky, která jako ovce nepřijme všechno, na co jsme zvyklí.
Jsme ve válce
Toto všechno je součást války. Války, která je vedená proti nám a cílem je nás podrobit – pro zájmy nekonečně propletených korporátních a byrokratických struktur. Cílem je nás ponížit a donutit se zařadit. Proto nikdy nemohu stát na straně nelidského systému proti jednotlivci – byť ten jednotlivec bude sebevíc nesympatický. Svoboda jednotlivce je pro mě posvátná a proto budu vždy hájit právo nejen na svobodu slova, ale i právo na spravedlnost. Budu vždy stát na straně rozumu, racionality a faktů. Naučte se to taky, poznat snahu nás manipulovat je důležitou zbraní nás všech. Na příkladu maminky s miminkem vidíme, co je důvodem našich proher…
