Esoterici by vám řekli, že za všechno si může člověk sám. Jistě, každý máme rezervy a můžeme na sobě pracovat. Ale jak na sobě má pracovat celá společnost? Tam to najednou nefunguje. Protože jak si má celá společnost uvědomit, kde dělala chyby? Svědomím společnosti je veřejné mínění. To je naše uvědomování si chyb, to je náš motor aktivit. Veřejné mínění.
V minulosti jsem opravdu strašně moc energie věnovala tomu, abych přesvědčila lidi k volební účasti. Pořád a pořád jsem přesvědčená o tom, že máme své věci ve svých rukou. Můžeme změnit celou vládu a můžeme vyměnit všechny politiky. Ale nedaří se to a to i přes to, že jsou lidi se stávajícím stavem hrubě nespokojeni. Proč to tak zoufale nejde?
Protože média, protože propaganda, protože neprofesionalita. Víme to a sledujeme to, není to nic nového. Ale asi nám nedochází, jak velký vliv právě média mají a jak je to nebezpečné, protože těžko překonatelné. Česká justice přinesla zprávu o tom, jak v roce 2015 byla německá vláda připravená uzavřít hranice. Ale strach z reakcí médií je zastavil. Zalekli se a dnes kvůli tomu umírají nevinní lidé.
I u nás je vliv médií neskonalý, jsou silnější než politici, které máme šanci aspoň odvolat. Jenže média dokážou zařídit jejich zvolení či odvolání. Nedělejme si iluze, že si za to politici můžou sami. I když i oni mohou hodně ovlivnit kampaněmi, na které mají peníze. Ale vliv novinářů nemají šanci překonat. Je to pro všechny nepřekonatelná bariéra. Nemáme šanci. Je dobré si to uvědomit.
Stala se mi taková věc, na jedné akci jsem se potkala s jednou opravdu velkou celebritou, vyjadřovala podporu všemu, co hlásám, ale fotit se se mnou nechtěla. A nebyla to celebrita závislá na přízni našich médií. Přesto. Nezlobím se. Chápu to.
Nedělejme si iluze, že něco dokážeme ovlivnit bez podpory médií. Dokud se novináři nevzpamatujou, budeme se brodit ve sračkách. Dokud novináři nezačnou dělat svou práci, nezmění se nic. Je to děsivé zjištění. Oni tvoří veřejné mínění, oni ovlivňují myšlení lidí. A jestli chce někdo měnit politiku, musí mít projekt, který dokáže novináře obejít. Jinak nemá šanci. Stejně jako nikdy neměla šanci moje senátní kandidatura ani nemělo politicky šanci antiislámské hnutí. Ten vliv veřejného mínění je příliš velký.
Nedělejme si iluze, jen velmi silné osobnosti nejsou tím vším ovlivněni. Jak si můžeme myslet, že se většina národa tomu vlivu dokáže ubránit? S vědomím nemožnosti to přečůrat a obejít to, se žije těžko. Ale aspoň to vím a nebudu už plýtvat energii na projekty, které jsou předem odsouzeny k zániku. Novináři jsou skuteční viníci většiny průserů u nás. Ne politici – ti se chovají normálně, jsou vzorkem společnosti. Novináři je kryjou a voliči je tím pádem neodvolají ve volbách. Tak to je.
Novináři dávají prostor celebritám, které melou nesmysly – jakože nemá smysl chodit k volbám nebo že povrchní posuzování politiků je v pořádku. Novináři sami kolikrát zastávají podobné idiotské postoje. Novináři jsou první, kteří nectí svobodu slova a nezáleží jim na pravdě. A my to čteme, posloucháme a řídíme se tím. Tak to je, opravdu.
Co s tím? Nic, nevím, co s tím. Pokračujme jen v tom, co děláme. Dělejme práci za naše zparchantělé přeplacené novináře. Šiřme informace. Nic jiného nám nezbývá. A doufejme, že se ty pramínky jednotlivých malých iniciativ, kdy lidé dělají zadarmo a na koleně práci za nezodpovědné novináře, časem spojí a bude z nich silnější tok a pak možná řeka. Naděje umírá poslední.
P.S.: A kde najdete informace neovlivněné povrchností našich médií?
Doporučuju bloggery a komentátory – Lucie Provazníková, Monica Pilloni, Lea Vojteková, Jana Zwyrtek Hamplová, Markéta Šichtařová, Marian Kechlibar, Martin Konvička, Petr Hampl a mnozí další a další.
A taky weby – ivcrn.cz, samizdat.cz, freedomeurope.eu.
Všechny jmenované pravidelně sdílíme na naší stránce Naštvané matky.
