Tak si tak popíjím kafe a přemýšlím, co je to vlastně ta mužská role? V čem spočívá ta mužnost? No ano - taky cítím stejné co paní Tachecí - muži si chtějí svou dominanci dokazovat různými způsoby. A jedním z těch způsobů je snaha ženu předělávat. Také jsem to zažila. Ano, já si přeju dominantního partnera, ale ne partnera, který mě bude poučovat a bude mě toužit předělávat. Síla muže spočívá v něčem jiném. Ve schopnosti učinit ženu šťastnou. To nedokáže nikdo a nic jiného. Žena těžko bude šťastná sama - všechno to cestování, kariéra, komplikované koníčky - jsou jen náhražky. Žena je stvořena pro muže a on pro ni.
Chápu muže, že se jim nelíbí, když nejsou dominantní a necítí oddanost ženy. Pánové, ale to nejde bez pochopení ženy, bez jejího uctívání. Jak chcete udělat ženu šťastnou, když se o ni skutečně nezajímáte? Když s ní nemluvíte a nebojujete za její štěstí? To pak těžko můžete očekávat její oddanost a obdivný pohled.
Už slyším ty námitky! Ženy nám to nedovolí, chtějí se o sebe starat samy, rády muže ponižují a nepustí je k sobě. Souhlasím, spousta žen se skutečně chová pitomě. Ale kdo je k tomu donutil? Kdo je dotlačil do pozic služek a nemyslících krasavic?
Pánové, vaším posláním na zemi je jediné. Udělat ženu šťastnou a oddaně ji milovat. Získáte za to ženu silnou, ale zároveň na vás závislou, ženu svobodnou, ale zároveň vám oddanou. Je to tak jednoduché, ale tak moc se tento přístup vytrácí z našich životů. Proč myslíte, že je tolik singles? Dnes o tom taky píšou...
Dovolím si ocitovat z knihy z knihy Barryho Longa "Sexual Love the Divine Way" (přeložila Katka Kramolišová). Je to to nejzásadnější, co jsem kdy četla o rolích muže a ženy a myslím, že to hodně vysvětluje.
Příčinou většiny neštěstí na zemi je, že muž a žena zapomněli jak se fyzicky milovat. To je ta největší tragédie. A toto zapomnění trvá už mnoho tisíc let, a pomalu se zhoršuje, takže dnes je to tragédie celého lidstva. Není možné ji vyřešit v masovém měřítku. Na to je problém příliš osobní a příliš hluboký. Musíme to udělat každý sám – a každá sama – jiná cesta není.
Základní neštěstí ženy – její věčná nespokojenost – pramení z toho, že muž přestal být schopen se jí opravdově přiblížit, dotknout se jí na fyzické úrovni. Její přemíra emocí, deprese, plačtivá frustrace, dokonce i premenstruační tenze – a okolnosti vedoucí k hysterektomii a dalším nemocem dělohy pramení v sexuálním selhání muže, v tom, že on není schopen při milování uvolnit její nejkrásnější, nejhlubší ženské energie. Tyto neobyčejně krásné božské energie jsou velmi intenzivní a výjimečné. Pokud v ženě zůstávají nedotčeny a nevyužity, jak je tomu ve většině případů, degenerují v duševní a emoční poruchy a časem vykrystalizují do fyzických potíží. Lůno je matkou všech věcí.
Základní neštěstí muže – jeho věčný neklid – existuje, protože zapomněl, jak se milovat, a tím ztratil a opustil svoji božskou autoritu a sexuální vládu nad sebou samým. Jeho emoční a duševní úpadek se projevuje jako posedlost sexem. Všichni muži bez vyjímky jsou posedlí sexem. To znamená nutkavé sexuální fantazie, chronická masturbace (i když žijí s partnerkou), sexuální potlačování vedoucí k hněvu a násilí, všeobecné symptomy honby za bohatstvím a hledání zapomnění v práci. Zaneprázdněnost a shromažďování majetku jsou kompenzací – kompenzují neschopnost být dobrým milencem a (u obou pohlaví) jsou to zástěrky neschopnosti milovat nebo strachu z lásky.
Já vím, zní to jako klišé. Řešením našich problémů a našich rolí a feminismu a emancipace je jediné. Naučit se, co to je opravdu milovat. Co to je, vzájemně si naslouchat a žít naplněně a šťastně. A mužská síla a nadvláda pořád platí. Jen ji muži neumí využívat. Oni mají tu moc - učinit ženu šťastnou...
Eva Hrindová, 3. 8. 2011
